Ve střední a severní Evropě, zejména na chudých půdách, se žito po staletí pěstuje jako obilnina pro výrobu chleba. A přestože se žito používá i v krmení, jeho význam jako krmné plodiny je velmi malý. Typicky se žito používá ve své zelené formě ve formě plodin mezi dvěma hlavními plodinami (jako zelené hnojení) a zkrmuje se přežvýkavcům čerstvé nebo silážované.
Toto vzácné použití žita jako krmné plodiny se vysvětluje tím, že stará pozorování ukazují pokles příjmu krmiva, zhoršení zdraví kostí a zhoršení konzistence hnoje s vysokým podílem žita v potravě.
Tento účinek je způsoben vysokým obsahem antinutričních látek, jako jsou neškrobové polysacharidy (pentosany, betaglukany a pektin) a hořčiny.
Ale v posledních letech se změnily dvě klíčové podmínky, které jsou pro využití žita v krmení velmi důležité. Na jedné straně je v dnešních odrůdách mnohem nižší obsah hořkých látek a alkylresorcinolů, takže žito je nyní vhodnější pro krmné účely. Na druhou stranu je cena žita na trhu velmi atraktivní pro použití v krmení, což může být z ekonomického hlediska velmi zajímavé.
Skutečná směnná hodnota závisí nejen na aktuálních cenách obilí, ale také na srovnání jejich kvalitativních ukazatelů.
1. Výživová hodnota žita a jeho krmná hodnota
Z hlediska krmné hodnoty se žito obvykle řadí mezi pšenici tritikale a ječmen. Výživová hodnota žita je uvedena v tabulce 1.
Tabulka 1. Nutriční a energetické hodnoty žita ve srovnání s pšenicí, tritikale a ječmenem (průměry a rozptyly, vztaženo na 88 % sušiny; analýzy z laboratoře LUFA, 2003, průměry za několik let)
1) v přirozené potravě
2) výpočet pomocí vzorce pro výměnnou energii pro směsné krmivo
3) podle Degussových regresních rovnic
Z hlediska přirozené vlhkosti obsahuje žito spíše méně lysinu a z hlediska hrubých bílkovin nejvíce lysinu. Ze čtyř obilovin má žito nejnižší stravitelnost threoninu a tryptofanu v tenkém střevě. Také stravitelnost lysinu a methioninu v tenkém střevě je u žita nižší než u pšenice a tritikale a je stejná jako u ječmene. Proto je potřeba diety obsahující žito doplňovat aminokyselinami.
Obsah mědi v zrnech je od 2 do 5 mg/kg, obsah zinku od 25 do 50 mg/kg.
Žito, stejně jako ostatní obiloviny, musí nejprve odpočívat a nesmí být zkrmováno zvířaty ihned po sklizni!
2. Limitující faktory pro použití žita
Žito obsahuje vysoký podíl neškrobových polysacharidů, zejména pentosan. Negativní účinek této těžko stravitelné látky lze snížit použitím enzymů, zejména u mladých zvířat. Hybridní odrůdy žita jsou náchylné k poškození námelem. Je nutné zajistit, aby jeho maximální množství nepřesáhlo 1 g na kg zrna. Pokud obilí obsahuje námel, nemělo by se jím krmit prasnice a selata. Ve srovnání s pšenicí a tritikale obsahuje žito výrazně méně toxinů deoxynivalenol a zearalenon. Také u tekuté stravy s obsahem žita nad 30 % je pozorována zvýšená tvorba pěny. K tvorbě pěnových bublin však dochází také při použití tritikale a pšenice. Důvodem je rozpustný protein. K tomu může částečně pomoci rostlinný olej.
3. Krmení prasat žitem
Při zkrmování žita prasatům byla vypracována následující doporučení pro maximální přípustný přísun za předpokladu, že strava je vyvážená v aminokyselinách (tabulka 2).
Tabulka 2. Doporučení pro použití žita při krmení prasat
Pokud se v tekutém krmení tvoří pěna, je třeba snížit množství žita. Ale přidání rostlinného oleje může situaci částečně napravit. Při použití dodatečného tritikale by se mělo množství žita snížit na 1/3 množství tritikale z důvodu vysokého obsahu neškrobových polysacharidů (např. při 30 % tritikale je maximální doporučený podíl žita pro konec r. výkrm je 40 %).
