Stručný popis:
Normální kyselost krve je 7,35 – 7,45 na stupnici pH. Posun tohoto ukazatele pod 7,35 indikuje acidózu (posun acidobazické rovnováhy krve směrem ke zvýšení acidity). Při odchylce pH nad 7 dochází k alkalóze (přebytek látek s alkalickými vlastnostmi v krvi). Analýza je považována za nezbytnou, pokud je u pacienta diagnostikována primární hyperventilace, stejně jako v případě respiračního selhání. Plyn obsažený v lidské krvi je rozpuštěn. Pojem „krevní plyny“ znamená rozpuštěné plyny a také ty, které patří k chemickým složkám krve. Jedná se o kyslík a oxid uhličitý v kombinaci s červenými krvinkami – erytrocyty. Pomocí této laboratorní metody je možné určit poměr plynů, které se rozpouštějí v lidské krvi. Hlavními ukazateli, kterým je během studie věnována pozornost, jsou koncentrace kyslíku a oxidu uhelnatého, protože jsou zodpovědné za normální fungování dýchacího systému pacienta. Detekce obsahu plynů rozpuštěných v krvi se obvykle provádí pro objektivní pochopení proveditelnosti léčby kyslíkem nebo nepřirozené ventilace plicního systému.
Synonyma (rus): acidobazická rovnováha, pH krve.
Synonyma (eng): Acidobazické poruchy, acidobazická homeostáza.
Metoda: iontově selektivní elektrody.
Jednotky měření: mmHg, mmol/l, mm/l.
Příprava na studium:
• Nejezte 12 hodin před testem.
• Vyhněte se fyzickému a emocionálnímu stresu 30 minut před testem.
• Před darováním krve nekuřte 30 minut.
Typ biomateriálu: Venózní krev.
Typ zkumavky: vakuová zkumavka s lithiovým heparinem (se zeleným uzávěrem).
Čas dokončení: do 30 minut.
Indikátor Norm
pH 7.36-7.44
PCO2 (oxid uhličitý) 46.0-58.0 mmHg
PO2 (kyslík) 37-42 mmHg
Na+ (sodík) 136.0-146.0 mmol/l
K+ (draslík) 3.4-4.5 mmol/l
Ca+ (vápník) 1.15-1.29 mmol/l
V závislosti na příčinách vývoje se acidóza a alkalóza dělí na:
-metabolický (výměnný)
-respirační (dýchání).
Respirační acidóza vzniká v důsledku hromadění velkého množství oxidu uhličitého v krvi, který se slučuje s vodou za vzniku oxidu uhličitého. To způsobuje zvýšení kyselosti krve. Tento stav se může vyvinout při poruchách dýchání, které způsobí snížení plicní ventilace, což může být důsledek plicních onemocnění (například s bronchiálním astmatem), poškození nervového systému (například při poranění mozku), onemocnění, svalů a nervy, které vedou ke ztrátě schopnosti provádět účinné dýchací pohyby (například s amyotrofickou laterální sklerózou).
K respirační alkalóze dochází, když plíce odstraňují přebytečný oxid uhličitý z těla. Mechanismus rozvoje tohoto typu alkalózy je založen na zvýšení rytmu a hloubky dýchání.Tato porucha dýchání se může objevit v přítomnosti patologie z různých orgánů a systémů (například při úrazech, nádorech mozku, plicních onemocněních). , kardiovaskulární selhání).
Metabolická acidóza se může vyvinout z následujících důvodů:
• zvýšená tvorba kyselin v těle. Zvýšení tvorby kyseliny v těle lze pozorovat u stavů doprovázených metabolickými poruchami. Například u diabetes mellitus je využití glukózy buňkami narušeno v důsledku nedostatku hormonu inzulínu.V tomto případě tělo začne produkovat energii nikoli z glukózy, ale z tuků – alternativní způsob získávání energie. Odbourávání tuků v játrech je doprovázeno tvorbou velkého množství ketonových kyselin, což vede k acidóze.
• zhoršená funkce ledvin. Ledviny hrají důležitou roli při regulaci acidobazické rovnováhy v krvi. Při onemocněních ledvin, která vedou k narušení jejich funkcí, může dojít k narušení procesů sekrece kyselin a vstřebávání látek s alkalickou reakcí, což může způsobit acidózu.
• ztráta velkého množství alkálií trávicími šťávami. Tento stav lze pozorovat při těžkém průjmu, chirurgických zákrocích na střevech.
• otravy jedy a toxickými látkami. K odbourávání těchto látek v těle může dojít za vzniku velkého množství kyselin, které mohou způsobit acidózu.
Příčiny metabolické alkalózy jsou následující:
• ztráta velkého množství kyselého žaludečního obsahu. Lze ji pozorovat při hojném zvracení, aspiraci obsahu žaludku pomocí speciální sondy.
• užívání diuretik
• zvýšené vylučování vodíkových iontů ledvinami. Takové procesy lze pozorovat s nadbytkem hormonu nadledvin aldosteronu. Aldosteron se podílí na regulaci rovnováhy vody a elektrolytů v těle. Ke zvýšení jeho hladiny může dojít jak u onemocnění nadledvin, tak u patologií jiných orgánů (například srdeční selhání).
Stanovení elektrolytů v krvi (sodík, draslík, ionizovaný vápník v komplexu)
Stručný popis:
Sodík, draslík a ionizovaný vápník jsou hlavními elektrolyty těla Elektrolyty jsou minerální sloučeniny, které jsou schopny vést elektrický náboj. Tím, že jsou ve tkáních a krvi ve formě solných roztoků, pomáhají přenášet živiny do buněk a odstraňovat metabolické produkty z buněk, udržovat vodní rovnováhu a požadovanou úroveň kyselosti v nich.
Synonyma (rus): Sérové elektrolyty.
Synonyma (eng): Electrolyte Panel, Sodík, Draslík, Chlorid, CMP, BMP.
Metoda: iontově selektivní elektrody.
Jednotky: mmol/l (milimol na litr)
Příprava na studium:
• Nejezte 12 hodin před testem.
• Vyhněte se fyzickému a emocionálnímu stresu 30 minut před testem.
• Před darováním krve nekuřte 30 minut.
Typ biomateriálu: Venózní krev.
Typ zkumavky: vakuová zkumavka s lithiovým heparinem (se zeleným uzávěrem).
Doba dokončení: jeden pracovní den.
Referenční hodnoty elektrolytu
Draslík (K+) 3,4 – 5.1 mmol/l
Sodík (NA+) 136 – 146 mmol/l
Ionizovaný vápník (Ca+) 1,15-1,29 mmol/l
Zvýšené hladiny draslíku (hyperkalémie):
• nadměrný příjem draslíku do těla: rychlá infuze roztoků draslíku;
• uvolňování K+ z buněk do extracelulární tekutiny: s masivní hemolýzou, rhabdomyolýzou, rozpadem tumoru, těžkým poškozením tkání, hlubokými popáleninami, maligní hyperpyrexií, acidózou;
• snížené uvolňování K+ ledvinami: akutní selhání ledvin s oligo- a anurií, acidóza, konečné stadium chronického selhání ledvin s oligurií, Addisonova choroba, pseudohypoaldosteronismus, hypofunkce systému renin-angiotenzin-aldosteron, šokové stavy, tkáňová ischemie;
• snížení objemu extracelulární tekutiny – dehydratace;
• užívání léků, jako je amilorid, spironolakton, triamteren, kyselina aminokapronová, protinádorová léčiva, digoxin, nesteroidní protizánětlivé léky, trimethoprim-sulfamethoxazol.
Nízké hladiny draslíku (hypokalémie):
• nedostatečný příjem draslíku do těla: při chronickém hladovění, dietě chudé na draslík;
• ztráta draslíku tělem střevními sekrety s častým zvracením, profuzní průjmy, střevní vilózní adenom, střevní píštěle, odsávání obsahu žaludku nazogastrickou sondou;
• ztráta draslíku v moči v důsledku renální tubulární acidózy, renální tubulární selhání, Fanconiho syndrom, Connův syndrom (primární aldosteronismus), sekundární aldosteronismus, Cushingův syndrom, osmotická diuréza (diabetes mellitus), alkalóza, podávání ACTH, kortizon, aldosteron;
• redistribuce draslíku v těle (zvýšený vstup draslíku do buněk): při léčbě glukózou a inzulínem familiární periodická paralýza, alkalóza;
• ztráta potu u cystické fibrózy;
• léčba megaloblastické anémie vitaminem B12 nebo kyselinou listovou;
• hypotermie;
• užívání kortikosteroidů, diuretik (kromě draslík šetřících), beta-blokátorů, antibiotik;
• podávání velkého množství tekutin s nízkým obsahem draslíku;
• VIPom (nádor z buněk pankreatických ostrůvků, který vylučuje vazoaktivní střevní polypeptid – VIP);
• Nedostatek hořčíku.
Zvýšené hladiny sodíku (hypernatrémie):
• hypertenzní dehydratace: a) ztráta tekutin kůží se silným pocením, b) ztráta tekutiny plícemi s prodlouženou dušností; c) ztráta tekutin gastrointestinálním traktem s častým zvracením a těžkým průjmem11356433
• ; d) s vysokou horečkou (tyfus, paratyfus, tyfus atd.);
• nedostatečný příjem vody do organismu;
• retence sodíku v ledvinách (snížené vylučování močí) s primárním a sekundárním hyperaldosteronismem, Cushingovým syndromem (nadbytek kortikosteroidů);
• nadměrné podávání sodných solí, např. hypertonického roztoku chloridu sodného;
• užívání léků jako ACTH, anabolické steroidy, androgeny, kortikosteroidy, estrogeny, methyldopa, perorální antikoncepce, hydrogenuhličitan sodný.
Nízké hladiny sodíku (hyponatremie):
• nedostatečný příjem sodíku do těla;
• ztráta sodíku zvracením, průjmem, silným pocením dostatečným množstvím vody a nedostatečnou náhradou soli;
• předávkování diuretiky;
• nedostatek adrenalinu;
• akutní renální selhání (polyurické stadium);
• osmotická diuréza;
• hypotonická nadměrná hydratace: a) nadměrné parenterální podávání tekutin; b) snížené vylučování vody při selhání ledvin, zvýšená sekrece vazopresinu, deficit kortikosteroidů;
• diluční hyponatremie s edémem a ascitem u chronického srdečního selhání, jaterní cirhózy, jaterní cirhózy, jaterního selhání, nefrotického syndromu;
• užívání léků, jako je furosemid, aminoglykosidy, hypertonický roztok glukózy, nesteroidní protizánětlivé léky, amitriptylin, haloperidol;
• hypotyreóza.
Zvýšené hladiny vápníku (hyperkalcémie):
• Primární hyperparatyreóza;
• Ektopické nádory, které produkují parathormon;
• Nadměrný příjem vitaminu D.
• zhoubné nádory (při normálních hodnotách celkového vápníku může dojít ke zvýšení ionizovaného vápníku) a metastázy;
• Acidóza;
• Užívání léků: hydrochlorothiazid (dlouhodobé užívání), lithium, androgeny.
Snížené hladiny vápníku (hypokalcémie):
• primární hypoparatyreóza,
• pseudohypoparatyreóza;
• Nedostatek vitaminu D;
• sepse;
• Akutní pankreatitida;
• Selhání ledvin;
• Těžké poškození kosterních svalů;
• Hemodialýza s nízkou koncentrací vápníku v dialyzátu;
• Po krevních transfuzích obsahujících anionty tvořící vápník (citrát);
• Po rozsáhlých úrazech, chirurgických zákrocích;
• popáleniny;
• Víceorgánové selhání;
• Nedostatek hořčíku;
• Alkalóza;
• Hypernatrémie;
• Atrofická gastritida;
• Látky, které vážou vápník (citrát, oxalát, EDTA, heparin);
• Léky (antikonvulziva, danazol, foscarnet, počáteční účinek furosemidu),
• alkohol.
