Tolikrát jsem četl, že koně dokážou projevit oddanost a lásku, ale JAK se to projevuje? Sdílejte příklady.
A lze tyto projevy považovat za lásku, a ne pouze za vztah „Vůdce-podřízený“? Jednoduše se hloupě řídí instinktem podřízení se vůdci, a to vůbec není láska.

Řeknu vám svou situaci. Chodím na tři měsíce do stáje, takže klisně je 16 let. Klidný, láskyplný, spolehlivý, někdy trochu nervózní, ale to je v pořádku.
Spřátelil jsem se s ní. Nikdo kromě mě s ní mezi lidmi nekomunikuje. Čistím, peru, hladím, jezdím. Někdy se zpočátku bránila, nechtěla mě vozit na koni, stála a kopala trochu, trochu. ale pak to vzdala a začali jsme vycházet do terénu, vzniklo mezi námi porozumění.
Vidí, že nedávám mrkev jiným klisnám, ale pronásleduji je. Že se nemazlím s ostatními, jen s ní. A ona to chápe, je to vidět na její tváři

Nedávno mě její chování překvapilo ještě víc:
Dal jsem na to svou sedmiletou dceru. Buď si uvědomila, že je to dítě a musí na něj být extrémně opatrná, nebo co. ale obecně jsem ji posadil a nařídil dceři, aby zatlačila nohy v bok, aby dala povel jít. Diaška šla. Zůstal jsem stát na místě. jen jsem se díval. Diaska udělá rovnoměrný kruh a jasně se ke mně vrátí. Nikdy v životě to neudělala. A tak neustále, kamkoli s ní moje dcera jde, dělá kruh směrem ke mně. A když jdu, tak ona jde vedle mě, krok za krokem, ani ji nedržím na laně. a na zádech mám dítě. Pokud je bez jezdce, v životě mě nebude následovat a nebude kreslit takové kruhy! A co je to? Možná je to stále MYSL?

A dnes, dnes jsem jel na non-super kole. Půl hodiny klisna perfektně chodila, chodila a klusala, a když jsem ji poslal do cvalu, tak běžela tak odměřeně. a pak.

..Pak.
pak si přišpendlila uši dozadu a zvýšila cval tak, že mi srdce kleslo k nohám. Nemyslel jsem si, že ten starý může takhle jezdit. Vítr mi už sviští až za ušima. A taky. taky dělá katapult. ohýbá krk tak, že se jí čumák houpe někde mezi nohama a při cvalu to dělá vždycky, s krkem dolů a třese to tam.
V určitém okamžiku jsem si už představoval sebe na Zemi. No, nakonec mě projeli a stal se ze mě opravdový kovboj, který zažil všechny slasti koňských dostihů.
Jak jsem se bránil, nevím. Ale bylo velmi urážlivé, že to jen tak, tajně, nepředvídatelně, zrádně, vzali a naplivali mi do duše.

Tak se nad tím zamyslete. Možná je na lásku stále málo času?

ČTĚTE VÍCE
A co zeleninové plodiny?

Julia2

Pro

16 let ještě není stáří . Tři měsíce mohou být krátká doba nebo naopak. Jaký důkaz o tom, že vás tato klisna uznává, je ještě potřeba: nepustila vás cvalem bez postroje (vůbec nejde o vaši schopnost jezdit, bude chtít pána sundat), poslušně jela malé dítě, VAŠE dítě, přijímá tě a odlišuje tě od všech lidí. Ptali jste se na inteligenci a inteligenci koně a schopnost vnímat a cítit, ale marně. Koně samozřejmě nejsou psi, ale také umějí svou lásku, náklonnost, nevraživost, strach a hněv vyjádřit pro nás někdy zcela nepochopitelnými způsoby. Ale poskytl jsi tolik důkazů, že ti tato klisna důvěřovala a začala se skutečně připoutávat, o tom nepochybuji – miluje tě nebo tě začíná milovat. Není pochyb o tom, že je příliš málo času na to, abychom řekli, že je to „váš“ kůň a vy jste jeho osoba. Ale pokud neděláte chyby a nepodkopáváte důvěru, pak toto počáteční přátelství může značně posílit a proměnit se v nejdůvěryhodnější vztah „muž-kůň“. A vůbec nejde o to, jestli krmíte pamlsky jiné koně.

H969RV

Pro

Hmm.. četl jsem to a přemýšlel jsem o tom. Mám rok odchovaného koně, nyní je mu 7 let. To, že k němu máme zvláštní vztah, tedy lásku, je jednoznačné, je to cítit. Ale na šňůře a pod vrcholem, když se naskytne příležitost, může to být zastrašující, ne kritické, ale přesto.. Pokud existuje možnost úniku (například jsem spadl v lese – jsem stále jezdec) ) – uteče a utopí se v lomu a žádný křik ho nepřivede k rozumu .
Co je to – projev neúcty, nelásky? Nebo jen nedostatek svobody – jako děti, které jsou unavené z rodičovské péče?

Julia2

Pro

Toto je kůň, může mít své vlastní představy o lásce a oddanosti, stejně jako své potřeby a šváby, o kterých se dozvíte po letech . Moje taky, když jsem s ní vrčel, líbal ji na nos, neviděla mě prázdně a po velkém skandálu s ní, když jsem ji potrestal, ji přivázala ke sloupku a odešla (doslova na 5 minut) začala mě zdravit googlováním a jen bouchala na dveře.Rychle jsem k ní přistoupil. Masochista? Ne, jen jste se museli stát „hlavou stáda“.

Charly

Pro

Moje zvíře mě chytí celým tělem, když ztratím rovnováhu. Pokud jedu bez sedla nebo dokonce odhodím třmeny, tak přestane hrát, i když pokud jsem v sedle se třmeny, hrát umí, ale tak, že otočku o 180 přes půlku nevnímám. -svíčka (nesedím na svíčky, při prudkých zatáčkách vypadávám, t.j. něco dělá, aby mě neztratil).
Jednou jsem se vrhl na muže, který v žertu předstíral, že se mě chystá stáhnout ze sedla.
Když se mi během tréninku podařilo protáhnout obě nohy, byl jsem při ustupování obzvlášť pozorný a téměř slyšitelně jsem si povzdechl, že si nemůžu hrát s ptáky. Přitom jsem skoro visel za krk a neměl jsem ani nohy, ani víceméně srozumitelnou rovnováhu. Stáhla to dobře – od kyčle.
Jsme spolu něco málo přes dva roky. Vzal jsem krokodýla, asi po roce si s dětmi celkem přiměřeně hrál (pod dohledem, bez běhání, děti s ním šmakovaly a on s nimi šmejdil rtem) a přitom se vrhl na bývalého majitele a ten veterinář (nestěhovala jsem se hned ze stáje, kde byl koupen).
Co jiného. Když začal chovat hřebce, jednou jsme šli pracovat do přeplněné arény, už se začal starat o to, který z valachů nebo hřebců to má vyřešit, když nastala děsivá situace – jeden z koní zamkl a jeho jezdec to zkusil aby to posunulo dopředu. Kůň se poddal svým touhám a byl se mnou ve střehu, jako by měl včas uhnout podmíněně ovládanému koni.
Myslím, že to bude projevem pocitů ze strany koně.

ČTĚTE VÍCE
Jak zabránit kousání gadfly?

Prima

Aktivista

O tom nepochybuji. Kůň dokáže vyjádřit lásku a náklonnost k člověku.
Zde je můj příběh před sto lety.
Pamatuji si svého prvního koně – byl to krátký valach Savras, neznámého plemene, bylo v něm hodně věcí smíchaných, co se ví. že otec byl Budennovský. Tento kůň a další stará klisna používali tohoto koně k nahánění stáda 200 kusů ročních jalovic v létě.
Chlapci přicházeli ke stádu jezdit na koních, a proto chudák Artík nevěděl, jak odpočívat pod starým bojovým sedlem a kouskem zkřehlé vycpané bundy místo podsedlové podložky. Záda jsem měla pokrytá věčně se nehojícími boláky o velikosti dětské dlaně.
Protože klisna byla stará, měla hříbě a vždy se sama hříběla, jezdil hlavně valach, pastýři nenechali klisnu řídit a ona sama sotva vláčela nohy (nebo spíš předstírala být mazanou maličkostí).
A pak jsem se k tomuto stádu začala přidávat já, městská dívka, která přijela na prázdniny k pratetě.
Nejprve jsem všechny kluky vystrašil, Artíka jsem nikomu nedal, pastýři mě v této věci podporovali, protože, abych hlídal
stádo mohlo být úplně převedeno na mě a oni sami by zemřeli někde pod bankou.
Za druhé, nechal jsem koně pást se a bezdůvodně nikam „neletěl“.
Za třetí jsem mu vyléčil záda.
Všechny svátky jsem trávil od 6 do 6 hodin na pastvině se svým Artíkem, za každého počasí. Uklízela jsem ho, koupala skoro každý den a nosila z domu všechen cukr a sladkosti. Koncem léta mě kůň následoval jako pes. Nebyl jsem špatný jezdec, ale když jsem náhodou spadl, kůň se nikdy nepokusil utéct, ale přiběhl a trpělivě čekal, až na něj vylezu.
Přišel mi na zavolání, stačil jsem mu zavolat jednou. Pastýři se tomu divili, protože ho vždy postavili na trojnožku, když ho pustili na pastvu.
Chytit spoutaného ale trvalo několik pokusů, protože. naučil se utíkat i v tomto stavu.
Přišel podzim a já odjel do města – začal školní rok.
Jak mi chyběl můj přítel! Ale všechno jednou skončí – tento školní rok uplynul a já jedu znovu do vesnice! Cestou ze stanice I
Viděl jsem stádo na poli a siluetu koně – mé srdce bylo připraveno vyskočit z hrudi – kdo je tam, má Artyushko? Z dálky nelze poznat.
Když jsem si naplnil plíce dalším vzduchem, křičím jako blázen – AR – TI – IR, AR-TI-IR a doslova po několika sekundách vidím
ke mně se šíleně řítí kůň, na kterém se bezmocně houpe jezdec, který se z překvapení jen zmohl
pevně uchopte vysokou hlavici sedla. Pár minut a je tu, vedle mě, celý rok nezapomněl můj hlas. Není to zázrak?
Objímám tě pod krkem – ahoj, má drahá, jsem zase tady a nenechám tě urazit!

ČTĚTE VÍCE
Jaký je rozdíl mezi pěnou a suflé?

Přílohy

Artík, Golubka 1980.jpg
66,7 KB Zobrazení: 5.252 XNUMX

Cartman

Nováček

Jediný kůň, kterého jsem podle očekávání zahrabal do koberce, byl můj úplně první, nejchytřejší a skutečně věrný kůň jako pes.
Dali mi to jako malému klukovi, rok starému v ruštině. Malý, kulatý, velmi živý achaltekinský adaek.
Vrtěl jsem se s ním jako dítě, když jsem vyrůstal, přijel služebním autem podle normy dávat oves a mrkev na pastvu, chránil jeho potravu i sebe před dospělými koňmi, řítil se jako kobyla na každého agresora ve stádě, kdyby Viděl jsem, že moje dítě bylo uráženo. Ve dvou letech jsme se tak sblížili, že když jsem zavolala, přiběhl od stáda jako divoká husí noha a šel se mnou na procházku jako se psem a já mu žádné pamlsky nedával, ne jako úplatky a nedávejte je ani psovi.
Láska musí být nezištná.
Čekal na mě a volal a blíž ke 3 začal jíst jen v mé přítomnosti a já si musela sednout a občas ho pohladit po tváři, aby se tam mouchy nedostaly. Vyrostl skutečný agresivní hřebec, byl připraven zabít kohokoli kvůli jídlu, snažil se donekonečna bojovat s hřebci a křičel na klisny. Když jsem stál v kostele, kněz si málem utrhl prst, chtěl ho pohladit. Nenáviděl děti, nenáviděl všechny, na lince, pokud s námi šli psi, mohl se je pokusit buď bouchnout před sebe, nebo pokud je mohl volně dohnat a sežrat, chytil psy vícekrát.
Opravdu mě miloval, jako člověka nebo věrného psa, sledoval mě několik kilometrů bez vodítka nebo uzdy. Jen tak sama, vedle mě, jen proto, že je to se mnou. Lehla jsem si a nevstala, když jsem si lehla vedle mě na břicho. Chránil přede všemi, stal se i případ, kdy napadl i traktor a kousl ho za kola) Obecně byl kůň tak společensky nebezpečný, že pokud byl na vodítku a žral např. kaši, nemohl dosáhnout nepřítele ať už vpředu nebo vzadu, jednoduše si odplivl a vyhodil kaši z úst v okruhu 2 metrů nebo více.
Bylo mi jedno, že ten kůň je pro ostatní jen krokodýl, byl pro mě kamarád a choval se ke mně, jako bych byla malá a křehká, koupila jsem si kvůli němu pozemek a postavila stáj. Pak jsem si časem pořídil další koně.
Vyrostl do výšky pouhých 150, byl černočerný, hubený a naštvaný. Ale tak milovaný a drahý. Je to jízda), ale ne jízda, posadil jsem se, nebo spíše sotva vlezl. Otočil se, pořád se díval, co mám v plánu na jeho zádech, a šel jsem.
Věřil jsem jí natolik, že když jsem se jednoho dne vrátil z polí, zjistil jsem, že můj podomácku vyrobený chránič čela mi jen leží před očima. Ani jsem si nevšiml, že opravdu nevidí. Pokud jsem slezl dolů do polí, pak stál jako kámen, dokud jsem na něj nevylezl, a nikdy se ani nepohnul. Pokud byla pasení, bylo lepší se k nám nepřibližovat, řítil by se jako spoutaný pes. Dokázala sedět pod mýma nohama, nikdy na mě nešlápla, netlačila, ani jednou v životě nepřitiskla uši mým směrem a tak hrozný žrout mi dovolil dělat si s krmítkem, co jsem chtěl.
Jak zemřel, je jiný příběh, už nebrečím, když si vzpomínám na poslední 3 roky, ale choval jsem se jako muž až do posledního dechu. Žil pouhých 7 let, v mé paměti a srdci navždy.
Jak projevil svou lásku? Ano, přišel k moři bez šňůry a sám se mnou vlezl do vody, pokud jsem plaval, a zahnal mě na břeh, bál jsem se), ačkoli to byl hřebec a věděl, kde je stádo, pocházel stádo ke mně, a když byl poblíž, nepotřeboval jsem terminátora, ale chránil mě lépe než pastýř. A ještě jedna věc, nenáviděl všechny na světě kromě mě, od prvního přičichnutí mou matku přijal, hned. A můj staford, personál je stále naživu, ale Boomer ne.

ČTĚTE VÍCE
Je možné jíst kebab po 5 dnech?

badgirl435

Zkušený

Prima, velmi dojemné)) Stejně jako v knihách. Když jsem byl dítě, také jsem pracoval s vesnickým koněm, ale za ta léta si ten vztah nepamatuji. Z mého současného koně mohu poznat, že jeho charakter je sám o sobě bastard. Během pěti let jsme si vybudovali zdánlivě důvěryhodný vztah – nechává mě vyčnívat nad ostatními, umí přede mnou vystupovat, ale velmi opatrně, naslouchá (ano, musel jsem ukázat, kdo z nás je šéf párkrát), lehne si přede mě, visí s ofinou, chytí mě v sedle, neuteče. Zároveň však pravidelně kontroluje mazaného, ​​může kousnout nebo se pokusit dát si ohlávku. Nejsem zvyklý vytvářet iluzi, že kůň poutá jako pes. Ale to, že pro ni nejsem někdo z davu, je hned zřejmé. A zároveň si nemyslím, že mě opravdu miluje. Spíše jsem si na to zvykl a pamatuji si, že jsem si upravil mozek, pokud to bylo potřeba.

stamchik

Zkušený

Při chůzi může stát vedle brány a čekat. Také čeká ve stáji a opírá se o ohlávku skrz mříže. Nevím, jak dlouho na mě čeká, ale potřebuje ho podrbat, namazat proti mouchám, dát mrkev a postarat se o něj. Potřebuje někoho, koho by se bál. Bát se něčeho a orientačně bafnout. Ale abych tam viděl a byl zároveň. Přibíhá od stáda na mé zavolání. Vždycky jsem přiběhl. Obecně miluje, když to lidé dělají. Miluje pozornost. Rád jí trávu, když je někdo poblíž. Hledám ochranu vedle mě. Pokud se bojí a je čas se pohnout, zavolá na mě hlasem, abych „společně utekl“. Podléhá mi s vědomím, že jsem slabší. Běhá po lajně, ačkoli se klacek vůbec nebojí. Zadní nohou se neuhodí, ani kdyby mu dali injekci do zadku. Snaží se pro mě „být krásný“, podle nálady.

ogone4ek

Nováček

Děkujeme všem, kteří se odhlásili.
Julia 2, Diashka je prostě taková postava, kterou nesadí. Byla vychována v Německu. Myslím, že je samozřejmě příliš brzy mluvit o lásce, ona jen ví, že toto dvounohé stvoření má vztah pouze s ní. Často, když mě vidí, jak k ní jdu s ohlávkou, rychle couvá a uteče, protože ví, že za minutu bude jízda.

ČTĚTE VÍCE
Jaký je nejlepší hrášek do salátu Olivier?

Prima, opravdu dojemné. Přečetl jsem příběh své rodině.

CartmanKdyž jsem četla tvůj příběh, málem jsem se rozbrečela. Asi každý jezdec chce mít takového koně! Je to sen. Bral tě za matku, za to hlavní. možná hrála roli i achaltekinská krev? Jaká škoda, že žil jen 7 let. A proč? Co se stalo! Zažít smrt je strašně bolestivé. Zbláznil bych se.

Více. více příběhů. Velmi zajímavé čtení.