Ve své poznámce jsem se rád věnoval problému umístění dalšího vchodu do úlu, protože tento problém nejen u nás, ale ani ve světě podle mého názoru není dosud vyřešen. Dlouholeté zkoumání návrhů úlů ukazuje, že u nás i ve světě výrobci úlů umisťují další vstupy tam, kde se protínají úhlopříčky přední stěny těla nebo nástavku. To vyhovuje estetickému vkusu včelařů, ale pro včely je extrémně nepohodlné pracovat. Z jejich pohledu jde o nejhorší umístění vstupu.
Chcete-li tento problém vyřešit, musíte odpovědět na 2 otázky: co je vhodné pro včelaře a co je vhodné pro včely. Každý včelař, pokud má možnost vybrat si mezi studeným a teplým úletem, vybere si teplý. A to z velmi jednoduchého důvodu, protože práce za úlem méně zatěžuje vaše záda. Během studeného úletu musíte pracovat ze strany, což není vždy vhodné, když jsou úly těsně umístěny ve včelíně, a po prozkoumání několika rodin začne včelaře, a to jsou obvykle starší lidé, bolet v dolní části. zadní; a překáží i včelám sousedních rodin. Na otázku, co včelám prospívá, najde včelař odpověď v rojení. Včely staví své „jazyky“ vždy diagonálně, přibližně pod úhlem 45° ke směru proudění vzduchu. Včely takto staví roj, který se usadil v úlu bez vědomí včelaře. Mezi přáními včelařů a včel jsou rozpory. Včelaři proto, aby mohli pracovat v komfortnějších podmínkách, přecházejí na teplý smyk, ale včely nesmí stavět pod úhlem 45 stupňů.
Existují dvě možnosti, jak tento problém vyřešit. Aby to včelám vyhovovalo, musely by být všechny plástve v úlech také umístěny pod úhlem. Ale to, jak jste pochopili, je z praktických důvodů nepraktické, protože by bylo nutné použít rámy různých velikostí. Existuje ale ještě jedno, jednodušší a elegantnější řešení. Stačí přesunout všechny otvory odpichových otvorů, včetně těch ve vložkách odpichových otvorů, od středu přední stěny k jejímu okraji. Tím je udržován teplý úlet (pro pohodlí včelaře) a pro včely se úhel mezi rovinami plástů a směr proudění vzduchu blíží jejich přirozenému úhlu. Je třeba poznamenat, že když se odpichový otvor pohybuje směrem ke stěně, denní výnosy se zvyšují. Kromě jiných faktorů na to má vliv i lepší větrání úlu a odpařování nektaru. Přídavný otvor pro baterii je posunut blízko spodní části těla. V tomto případě fungují i mezery mezi budovami a vzduch se do jednotlivých ulic (a zpět) dostává cestou nejmenšího odporu, tzn. nejúčinněji a s menším stresem pro včely. Později se o tom přesvědčují sami včelaři posunutím vchodu. Někdy včely vyžvýkají roh prvního a dokonce i druhého plástu jen proto, aby co nejefektivněji regulovaly vstupní a výstupní proudy vzduchu. Proto lze považovat za chybu, pokud včelař posune doplňkový vchod i do strany, ale ne až úplně dole do nástavku (i o pár centimetrů výše). V tomto případě mohou včely dokonce vyžvýkat několik plástů, takže vzduch může proudit do úlu s menším odporem.
Jsou včelaři, kteří nemají dodatečné kruhové vchody ve svých budovách ani ve víceplášťových úlech. Lze si jen představit, kolik práce musí včely udělat a jak to ovlivňuje produkci medu. Mnohokrát jsem se přesvědčil, že při dobrém výnosu z řepky dosahoval denní výnos 10 kg i více. Tento nektar obsahuje přibližně polovinu vody, kterou musí včely přes noc odpařit (druhý den se očekává nový přísun stejného množství nektaru). Pokud má úl pouze jeden vchod a v medových budovách není kulatý vchod, pak je to pro rodinu velká zátěž, která bere energii zítřka. Včelař tak přichází o produkci medu.
Někdy zaznívá názor, že vstup navíc vytváří v úlu průvan a zhoršuje zimování. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že takové zhoršení nezažívám. Pokud se včely rozhodnou, že další vchod nepotřebují, rychle ho zasypou propolisem. To se v případě chladného podzimu stává zhruba v jedné rodině z deseti. Při déletrvajících mrazech se na tomto vchodu sráží vlhkost úlu a namrzá.
Další velká vymoženost, kdy se dodatečný vchod (a hlavní vchod ve spodní části) „posune“ vložkami na jednu z bočních stěn, se ukáže na konci zimování a v jarním vývoji. Přikrmováním na konci léta se potrava začíná hromadit po celé šířce plástu a rodina přezimuje tam, kde je jí lépe, tzn. na té straně plástu, kde do úlu vstupuje více vzduchu a potrava je k dispozici ve zbývající části plástu. Na jaře je proces obrácený. Včely postupně konzumují potravu a množství plodu se zvyšuje, postupně zabírá celou šířku plástu. Pokud je vstupní otvor uprostřed, pak si rodina bude muset vybrat, kde strávit zimu: na jedné nebo druhé polovině hřebene. V případě nepříznivého počasí nemusí mít včely dostatek sil přejít na potravu dostupnou v úlu a zimování často končí špatně, kdy je polovina potravy snězena a druhá polovina nedostupná.
Osobně jsem tento problém s vchody vyřešil již v roce 1980 jejich posunutím bokem k jedné ze stěn úlu a dlouholetá praxe ukázala, že vše jde dobře.
