Neexistuje zahrada, kde by v druhé polovině léta mečíky a jiřiny s bujnými pestrobarevnými čepicemi nepotěšily svými svěžími jasnými „uši“. Tyto nádherné krásy zahrady se rozmnožují cibulkami a hlízami.
Sezóna však končí a na podzim zahradníci stojí před otázkou: jak zachovat výsadbu pro gladioly a jiřiny. Mečíky vykopávám koncem září – začátkem října, kdy už je ve městě zapnuté parní topení. Toto je povinná podmínka, jinak mohou žárovky během procesu sušení hnít. Mečíky vykopávám za každého počasí, ale plánuji tak, abych si je mohl vzít domů ještě ten samý den nebo v krajním případě až další.
Po doručení cibulí domů je okamžitě očistím od šupin, odstraním starou cibuli a kořeny. Po tomto omyjte cibuli. Pokud jsou na žárovce nějaké skvrny (toto je známka nemoci), nemilosrdně ji vyhazuji. Dříve jsem taková místa vyřízla nožem a cibuli uložila. Pak jsem si ale uvědomil, že příští rok tato cibulka stejně onemocní a navíc infikuje další cibuloviny a půdu. Proto nechávám pouze čisté, zdravé cibule.
Po umytí uchovávám žárovky 20 minut v růžovém roztoku manganistanu draselného a 20 minut v roztoku Aktara (podle návodu). Je to dobrá prevence proti chorobám a škůdcům, protože cibule mečíků jsou často postiženy pro nás neviditelným hmyzem – třásněnkami, takže dezinfekce sadebního materiálu je povinná! Nezapomeňte, že při práci s takovými léky musíte nosit rukavice a obličejovou masku.
Po skončení prevence jsem žárovky rozložil na poloviny bonboniér a dal je na suché místo, ale ne blízko radiátoru. Nejlepší jsou kuchyňské police nebo police na knihy. Pokud je dům studený (parní vytápění ještě není zapnuté), žárovky zplesniví a nebudou uloženy. Asi po dvou až třech týdnech zaschnou – kontroluji pohmatem. Nemůžete je sušit déle, jinak ztratí potřebnou vlhkost.
Ve staré misce rozpustím tři nebo čtyři domácí svíčky (bílé) nebo parafín a odstraním nitě. Když se parafín úplně rozpustí, snížím oheň, ale neměl by být příliš nízký.
Velké cibule mečíků poloviční jejich velikosti (na zlomek vteřiny) ponořím do rozpuštěného parafínu. Pak druhou polovinu cibule ponořím do parafínu. Parafín by měl pokrýt celou žárovku tenkou vrstvou. Poté vypadá jako lesklý bonbón. Pokud parafín vytvoří silnou vrstvu na žárovce, je třeba teplo mírně zvýšit. To znamená, že parafín není dostatečně horký. V mnoha knihách pro zahrádkáře se doporučuje takto voskovat pouze hlízy jiřinek a parafín rozpustit ve vodní lázni. Ale už více než dvacet let rozpouštím parafín ne ve vodní lázni, ale v misce a cibulky mečíků a hlízy jiřinek nebyly nikdy poškozeny.
Pokud jsou cibule mečíků malé a nemůžete je chytit rukou, dám takovou cibuli do lžičky, ponořím ji do parafínu a rychle ji vyndám. Mláďata gladioly odstraňuji ihned po vykopání. Nevoskuji je, pouze myji a dezinfikuji. Suším to stejně jako žárovky.
Dbám na to, abych cibulky mečíků třídil nejen podle velikosti, ale i podle odrůdy. Podepisuji každou odrůdu. Vkládám je do novinových sáčků a skladuji v lednici v přihrádce na zeleninu nebo v přihrádce na jejích dveřích.
Na jaře (začátkem dubna) je vyndám, rozložím na půlky bonboniér a dám na světlé, ale ne slunné místo, aby vyklíčily. Tento způsob skladování mečíků je velmi pohodlný, protože na jaře, kdy má zahradník příliš málo času na čištění žárovek, se tento drahocenný čas ušetří – čistil jsem je na podzim.
Za druhé, na jaře můžete při odstraňování krycích šupin náhodně zlomit již objevený výhonek a mečík pak ten rok nevykvete.
Za třetí, při jarním čištění cibulovin od krycích šupin se i u zdravého člověka objeví alergická rýma, což se na podzim při čištění mokrých šupin nestává. Za čtvrté, při podzimní dezinfekci cibulovin nemusí škůdci ve zbývajících krycích šupinách zemřít a zůstat, a pak v zimě způsobit značné poškození cibulí. Když je holá žárovka ponořena do horkého parafínu, škůdci zemřou. Pokud náhodou přežijí, zůstanou uvězněni v parafínu.
Skladování hlíz jiřin
V rámci přípravy na uskladnění také voskuji hlízy jiřin. Na rozdíl od mečíků je vykopávám vždy za slunečného suchého počasí. Půdu dobře očistím – nejprve dřevěnou tyčí naostřenou jako tužka a poté zbylou zeminu zametám štětcem na lepidlo. Každý vykopaný keř rozdělím na oddíly – stonek s několika hlízami. Ze stonku nechávám malý dřevnatý pahýl. Hlízy není potřeba omývat, aby nedošlo k poškození ochranné vrstvy.
Jednou jsem hlízy umyl a poté nepřežily. Nemoci u jiřinek jsem nepozoroval, proto jejich hlízy nedezinfikuji.
Po nočním čištění jsem hlízy uložil na chladné a suché místo (ve stodole), aby uschly. Myslím, že takhle je nemůžete sušit déle, jinak se pomačkají a pak se špatně skladují. Druhý den je začnu depilovat. Pokud v deštivém podzimu vykopávám hlízy z mokré půdy, suším je o den nebo dva déle a hned je navoskuji.
Jednou jsem nestihl hlízy včas navoskovat a ony vyschly a trochu se pomačkaly. Existuje způsob, jak je obnovit: musíte je na několik hodin zabalit do vlhkého novinového papíru a takto je uchovávat v chladné místnosti.
U hlíz, které jsou příliš velké a dlouhé, jsem bezprostředně před voskováním odřízl polovinu hlízy od konce. Zmenším tak objem hlíz, které se musí skladovat. Není třeba se toho bát: na jaře porostou kořeny podél okraje řezu. Dbám na to, abych u všech hlíz odřízl malé kořínky a tenké nevyzrálé hlízy – stejně přes zimu uschnou. Velké díly jsem nakrájel nožem na 2-3 díly, podle velikosti. Hlízy bez poupat vyhazuji. Není co skladovat navíc. Dříve jsem každý oddělek řezal na samostatné hlízy, ale takto se hůře skladovaly a mnohé přes zimu vypadly.
Část řezu namáčím do parafínu. Vzhledem k tomu, že hlízy jiřinek jsou větší než cibule mečíků, zalévám ty části hlíz, které se při ponoření do misky nevešly a nebyly pokryty parafínem, parafínem z čajové lžičky, přičemž je držím šikmo nad miskou. Ty pak zabalím do novin a uložím do lednice.
Odrůdové jiřiny jsou zpravidla rozmarnější a jejich hlízy jsou špatně skladovány v suterénu nebo kesonu. Tento způsob skladování pomáhá udržovat hlízy bezpečné a zdravé.
Místo parafínu jsem zkusil namáčet celé keříky jiřinek do hliněné kaše. K tomu jsem zalil modrou hlínu vodou a každý její kousek hnětl rukou, dokud nevznikla krémová hmota bez hrudek. Do této směsi jsem ponořil sušené hlízy z celého keře jiřiny a poté je sušil ve sklepě do úplného sucha. V této podobě se dlouho sušily v chladu. Nelze je sušit na teplém a suchém místě.
Ten jsem pak uložil do sklepní kazetové stěny. Tato metoda se však neospravedlňovala. Hlízy byly špatně zachovány. Uskladníte tak staré nepříliš krásné odrůdy jiřin a dobře se skladují i bez jílovité kaše.
Nerozdělené hlízy z celých keřů jiřinek jsem zkoušel skladovat v plastových kbelících a zasypávat je suchým říčním pískem. Pro skladování jiřinek v zimě je však potřeba stabilní teplota a vlhkost. V zimě nebydlíme na chatě, v suterénu jsou nízké záporné teploty a teplota v kesonu, i když kladná, závisí na venkovní teplotě. Hlízám jiřinek tedy nelze zajistit stálou teplotu a i tento způsob se mi ukázal jako neúspěšný. Ačkoli pokud neustále žijete ve venkovském domě, pak si v tomto případě myslím, že tato metoda je nejvhodnější, protože hlízy nemusí být řezány a voskovány a celé části jsou lépe skladovány v zimě.
Na jaře (začátkem května) vysazuji divizny do velkých květináčů na klíčení a po dvacátém pátém květnu je vysazuji s hroudou zeminy do volné půdy. Díky tomuto sadebnímu způsobu výsadby mi jiřiny kvetou dříve. Při výsadbě do volné půdy zapíchnu do výsadbové jámy kolíček a sazenice jiřinek ponořím. Po výsadbě na tyto kůly ihned přivazuji stonky jiřinek.
Díky ochranné vrstvě parafínu a stálé teplotě v lednici jsou hlízy jiřinek a mečíků dobře zachovány až do jara, což mi na jaře šetří drahocenný čas. Navzdory nedůvěře mnoha začínajících zahradníků po výsadbě hlízy jiřin a cibulky mečíků běžně prorůstají vrstvou parafínu a tvoří dobrý kořenový systém.
Olga Rubtsová,
zahradník, kandidát geografických věd
Vsevolozhsky okres Leningradské oblasti
Fotografie autora
