Každé dítě je jedinečná osobnost. Chlapci a dívky se dívají a vidí jinak, poslouchají a slyší jinak, mluví a mlčí, cítí a prožívají jinak. Jak se liší svět chlapce od tajemného světa dívek? Je možné je stejně vychovávat, chválit nebo obviňovat? Co byste měli mít na paměti, když začínáte vzdělávat a vychovávat svou dceru a syna? O genderových aspektech výchovy jsme hovořili s Jekaterinou Shundikovou, psycholožkou z oddělení veřejného zdraví Gomelského regionálního centra pro státní zkoušky a veřejné zdraví.
Chlapci. Již v kojeneckém věku se chlapci chovají přímočařeji a jsou snáze pochopitelné. Když je vše v pořádku, jsou kluci klidnější než dívky, říká psycholožka.
– Většina dívek je méně pohyblivá, mohou plakat nejen hladem a fyzickým nepohodlím. Jejich reakce jsou zpočátku rozmanitější,“ říká Jekatěrina Šundiková. „Začínají „namítat“ proti odebrání matky z jejich dohledu dříve než chlapci. Je prokázáno, že dívky lépe vidí, jemněji rozlišují pachy, mají vyvinutější sluch pro vysokofrekvenční zvuky, jsou pozornější k chuti jídla a jsou citlivé na dotek.
Porozumění genderovým rozdílům se podle psycholožky začíná u dítěte formovat mezi 2,5 a 3 lety. V tomto období děti intuitivně kopírují chování dospělých, zejména těch, kteří jsou svého pohlaví. Mužství a ženskost se nejúspěšněji pěstují příkladem rodičů.
„Chlapci po pěti letech potřebují přísnější zacházení, fyzickou přípravu, otužování, podmínky pro výrobu řemesel,“ radí specialista. – Je důležité všemi možnými způsoby podporovat touhu dítěte poskytnout „mužskou“ pomoc v domácnosti: přibít hřebík, opravit rozbitou židli, přenést tašku s potravinami z prahu do kuchyně. To zvýší jeho sebevědomí a pomůže mu cítit se zapojený do podnikání pro dospělé.
Při komunikaci se svým synem byste mu měli co nejčastěji říkat, že je chlapec, a používat přídomky „odvážný“, „odvážný“, „vytrvalý“.
“Pokud například upadl, udeřil se a neplakal, určitě ho musíte pochválit za odvahu,” pokračuje Jekatěrina Šundiková. – Muž by měl být odmala veden k úctě k ženě. V ideálním případě by měl otec ukazovat synovi příklad uctivého postoje k ženě nikoli slovy, ale činy.
Podle psycholožky dochází u chlapců mezi pátým a osmým rokem k psychickému „přechodu“ spojenému s rozvojem samostatnosti a touhy opustit péči matky. V tomto věku začínají pociťovat větší potřebu komunikovat s otcem než s matkou, i když vztah s otcem dříve nefungoval. Strategickým úkolem matky v tomto období je přestat kontrolovat každý krok rostoucího dítěte, dát mu více svobody, aby se mohlo rozhodovat o svých zájmech a zálibách.
„Při výchově chlapce je chování otce velmi důležité, protože svým příkladem ukazuje, jak by se měl muž v určitých situacích chovat,“ říká specialistka. – Pokud je táta hlavou rodiny, syn se bude řídit tímto modelem a s největší pravděpodobností bude chtít hrát vůdčí roli v rodině, kterou sám vytvoří. Ale pokud je otec zároveň hrubý a tyrany své blízké, dítě pocítí nedostatek lásky, což může podkopat jeho sebevědomí – mezi zástupci svého pohlaví se bude cítit slabé a zranitelné. Příliš měkký otec s panovačnou matkou může zformovat postavu, ve které se bude chlapec podvědomě bát žen.
Ideální táta by měl být především milující, říká Jekatěrina Šundiková, ale zároveň by měl učit disciplíně. Táta musí dodržet slovo, když to slíbil.
“Obecně je zde princip jednoduchý – demonstrujte vše, co chcete svému synovi vštípit, příkladem a zapojte dítě do tohoto procesu,” radí psycholog. – Pokud jde o pocit mužnosti, aby si chlapec nevytvářel komplexy, musí být otec uctivý, milující a milovaný manžel, protože harmonické vztahy mezi rodiči jsou pro syna klíčem ke šťastnému rodinnému životu.
Aby chlapec získal pozitivní zkušenost s mužským chováním, musí mít otec a syn „mužská“ tajemství a koníčky, které dítěti pomohou cítit, že je „ten chlap,“ domnívá se specialistka. Může to být společné procházky, sportování nebo domácí práce.
Ve věku devíti let se přátelé stávají pro chlapce autoritou. V jejich očích bude dítě vždy usilovat o to, aby vypadalo dospěle a nezávisle. Psycholog rodičům neradí, aby syna před kamarády kárali a kárali. Také byste neměli projevovat přehnané city vůči svému dítěti, když je se spolužáky.
„Když uděláte poznámku svému synovi, správně mu řekněte, s čím přesně nejste spokojeni,“ říká Jekatěrina Šundiková. – Chlapec se vždy zajímá o to, co je v jeho činech špatné. Nepoučuj ho. Chlapec není schopen udržet emoční napětí po dlouhou dobu: „vypne“ a vaše informace nebudou nikdy pochopeny.
- Úsilí a úsilí rodičů nebude úspěšné, pokud nebudou sloužit jako vzor pro své děti.
Dívky. Dívky se podle psycholožky od chlapců liší projevenou emocionalitou a vysokou citlivostí, to je přirozené a biologicky dané. Je důležité vychovat ne rozmarnou princeznu, ale subtilní, citlivou a inteligentní dívku. Úkolem rodičů je pomoci své dceři porozumět emocím a pocitům, které prožívá, a je důležité to dělat bez posuzování a kritiky. To, co se jeví jako náladovost, jsou často jen potíže s porozuměním a vyjádřením pocitů a potřeb.
– Dejte své dceři najevo, že je krásná, ale neomezujte se na chválení fyzické krásy. Řekněte své dceři, jak ji vidíte, radí specialistka. – Zatímco si všímejte vnějších (úsměv, barva vlasů, harmonická postava), mluvte o vnitřních kvalitách – smysl pro humor, vynikající představivost, inteligenci a přátelskost.
Ve věku 5–6 let dívka věnuje stále více pozornosti svému vlastnímu vzhledu. Musíme ji naučit správně pečovat o vlasy, oblečení a boty. Matka se stává pro dívku vzorem.
Mužství otce je podle psychologa pro plný rozvoj dívčiny osobnosti stejně nezbytné jako ženskost její matky.
– Komunikace dcery s otcem je pro ni první zkušeností setkání se světem mužů a to, jak sebevědomě a bezpečně se vedle něj cítí, utváří její pozitivní představy o sobě, ovlivňuje nejen jejich vztah, ale také to, jakou dívku si vybírá za společníka v budoucnu,“ říká Ekaterina Shundíková.
Podle psycholožky je na místě připomenout, že veškeré pedagogické úsilí a snažení nebude korunováno úspěchem, pokud rodiče nebudou sloužit dětem jako vzor a odpovídat jejich genderové roli.
Všechny děti jsou si při narození podobné. Ukazuje se, že z vědeckého hlediska nejsou rozdíly mezi pohlavími tak výrazné, i když některé se v děloze objevují. A existuje řada rozdílů, které se začínají objevovat od prvních měsíců po narození, které by bylo dobré znát, abychom pochopili, kdy a v čem se chlapci začínají lišit od dívek.
My v ADME Musel jsem se ponořit do psychologie a různých dalších humanitních věd, abych pochopil jemnosti rozdílů mezi pohlavími. A ukázalo se, že je to nesmírně výchovné. A v bonusu vám prozradíme, kdo se narodil víc na světě.
Chlapci jsou aktivnější už před narozením
Chlapci jsou velmi aktivní ještě v matčině bříšku. Proto můžete tak často slyšet „Fotbalista roste!“ od rodičů, kteří čekají chlapečka. Věda za tím je, že u chlapců dochází mezi 6. a 24. týdnem k nárůstu testosteronu, což může způsobit, že se jejich mozek vyvine jinak než u dívek. Výzkum také ukazuje, že čím vyšší hladiny testosteronu mají chlapci v děloze, tím je pravděpodobnější, že budou jako děti impulzivní.
Po prozkoumání 46 studií došli kanadští vědci k závěru, že chlapci se přehazují a otáčí více než dívky: například se více kroutí na přebalovacím pultu, často jsou v kočárku vybíraví a plazí se na dlouhé vzdálenosti.
Chlapci a dívky se učí používat samostatnou toaletu v různých časech
Jedna studie zjistila, že dívky mohou být pokročilejší ve vyjadřování potřeby chodit na nočník a ve zvládnutí kontroly střev a močového měchýře ve srovnání s chlapci.
Zatímco většina dívek začíná s nácvikem toalety mezi 22. a 30. měsícem, chlapcům to může trvat o 3 měsíce až rok déle. V průměru mohou dívky chodit samostatně do 33 měsíců, zatímco chlapcům to trvá až 37 měsíců. Rodiče chlapců se tedy evidentně potřebují zásobit více plenkami.
Dívky lépe projevují emoce a chápou pocity jiných lidí
Podle jednoho vědeckého přístupu vykazují dívky vyšší úroveň emocí než chlapci. Zejména štěstí a základní negativní emoce jako smutek, strach, úzkost, stud a vina. Podle tohoto přístupu vykazují dívky a chlapci vrozené rozdíly související s biologickými faktory, které existují buď před narozením nebo při narození, nebo které se objevují později ve vývoji (např. rozdílné zvýšení androgenů a estrogenů během puberty, aktivace vzrušení emočního nervového systému).
A dívky vlastně projevují více empatie a všechny tyto emoce se projevují jak na obličeji, tak v podobě tzv. empatického chování – tedy dívky rozumí i citům, které projevují ostatní lidé. Chlapci to všechno samozřejmě cítí také, ale vidět tyto emoce v jejich tvářích bude vzácné.
Dívky také začínají číst emoce z tváří dříve než chlapci.
Předpokládá se, že ženy jsou lépe naladěny na emoce druhých. A je to pravda. Po provedení více než 100 studií vědci dospěli k závěru, že i v dětství dívky lépe chápou emoce lidí podle výrazů obličeje.
Přestože schopnost rozpoznávat obličeje je vlastní miminkům téměř od narození (od 3 měsíců), důležitou roli zde hraje i výchova.
Období slzení je u chlapců a dívek odlišné
Děti jsou samozřejmě všechny docela ufňukané. Ale právě v kojeneckém věku rodiče svými slzami rozžhaví chlapci. Například v 6 měsících jsou chlapci více rozrušeni než dívky a ve 12 měsících reagují silněji na negativní podněty.
Chlapci bývají náladovější než dívky a obvykle vyžadují více pozornosti. Předpokládá se, že malí chlapci mají silnější objevitelský instinkt a častěji se ocitnou v různých situacích, které nevyhnutelně vedou k bolesti a zklamání. Rozbitá kolena a boule na čele jsou toho ukázkovým příkladem.
