Všechna pevná tělesa se ohřívají a ochlazují ne okamžitě, ale určitou rychlostí, a to mluvíme o teplotě celého objemu tělesa, nejen jeho povrchu. Tepelná vodivost je schopnost materiálu vést tepelnou energii svým objemem. Tato schopnost je kvantitativně vyjádřena koeficientem tepelné vodivosti („lambda“). Kovy a slitiny mají vysokou tepelnou vodivost; tepelné izolanty (cihla, pěnový plast atd.) naopak vedou teplo velmi špatně (jejich „lambda“ je stokrát menší).
Tepelná vodivost závisí na chemickém (včetně mineralogickém) složení materiálu, jeho hustotě (pórovitosti) a vlhkosti a také na teplotě vlastního tělesa. Například, jak se kovové materiály zahřívají, vedou teplo stále pomaleji. Mokrý materiál vede teplo mnohem rychleji než suchý materiál.
V plynných tělesech se teplo přenáší především konvekcí (a sáláním). U malých objemů plynu – pórů v pevných látkách však můžeme hovořit o tepelné vodivosti plynu, která je téměř tisíckrát nižší než u pevných (hustých) těles. Odtud je zřejmé, že pokud objem těla obsahuje hodně vzduchu (v mikropórech nebo vrstvách), pak je to dobrý tepelný izolátor
(Např tepelná vodivost minerální vlny velmi malé).

Materiál
Součinitel tepelné vodivosti, W/m*K