Narcistická osobnost má samozřejmě mnoho vnitřních konfliktů charakteristických pro hraniční: difúzní identita (pocity prázdnoty, rozpory ve vnímání sebe sama, nedůslednost, špatné vnímání druhých), snížená schopnost vyrovnat se s úzkostí, impulzivita, emoční proměnlivost, nedůvěra k ostatní a mnohem více.
To, co však odlišuje narcistickou osobnost od prostě hraniční, je výrazná mentální inflace, která spočívá v protichůdném soužití dvou fází: pocitu vlastní bezvýznamnosti a klamů vznešenosti.
Dovolte mi uvést příklad. Dospívající dívku vychovává svobodná matka ve skromných finančních podmínkách. Vidí, jak se ostatní dívky v její třídě dobře oblékají, pokaždé, když je v jejich šatníku něco nového, cítí se sebevědomě, snadno komunikují s chlapci a mají s nimi úspěch. Přijde je navštívit a vidí, že jejich dům je plný a jak povýšeně s nimi otec komunikuje. A začne ji trápit silný pocit závisti, který mají, ale ona ne, a spolu se závistí – akutní pocit studu a vlastní méněcennosti. Tato dívka se srovnává se svými vrstevníky a chápe, že nemá a možná nikdy nebude mít takové šaty, krásu, kluky, úspěch. Vzlyká celou noc a říká si: „To by nemělo být. Jsem lepší a chytřejší než oni, také si zasloužím to nejlepší. To není fér!— pocit bezvýznamnosti je trvale nahrazen přesvědčením o vlastní nadřazenosti.
A dalším konfliktem jsou vysoká očekávání od druhých, která nejsou nikdy splněna.
Pokud hraniční osobnost nerozvíjí vztahy s druhými kvůli úzkostnému očekávání odmítnutí a opuštění a v důsledku toho neustále se měnící postoj k partnerovi od lásky k nenávisti, pak je narcistická osobnost přesvědčena o své výlučnosti. Člověku se zdá, že partneři, kteří jsou vedle něj, nedosahují jeho úrovně, že jsou bezvýznamní nebo dokonce nějak vadní. Takto narcista promítá své vlastní pocity studu a závisti na ostatní.
Nejprve si ale narcista svou vyvolenou zidealizuje.
Ukážu to na příkladu, kdy si mužský narcista vybírá psychologa.
Přijde k psychologovi a říká: “Udělal jsem pár dotazů a dospěl jsem k závěru, že jste jedním z nejlepších specialistů ve městě, a tak jsem se rozhodl vás kontaktovat.”
Všimněte si, že narcista se bude vždy snažit vybrat si specialistu ne proto, že si o něm vytvořil vlastní dobrý názor, ale proto, že se mu tento specialista zdál prestižní (např. jasná osobnost uvedená na odborném webu).
Idealizací narcisty je, že od daného specialisty a priori hodně očekává a jeho očekávání příliš neodpovídají realitě. Například narcista si může myslet: “Nyní mi specialista během jedné konzultace dá odpovědi na všechny mé otázky.”
A k odpisům pak dochází ve 100 procentech případů.
Ke konci konzultace narcistický klient jistě vyjádří své hluboké zklamání z profesionality psychologa.
Devalvace pacienta je dokonale demonstrována v seriálu „V léčbě“.
V závažnějších případech začne klient psychologa pronásledovat: vydírat, psát zlomyslné recenze, zvláště když se během procesu poradenství nebo terapie ukázalo, že jeho pýcha byla z nějakého důvodu zraněna a narcista se rozzuřil .
Sám psycholog samozřejmě nemusí být profesionál. Abyste si vytvořili objektivní názor na situaci, potřebujete znát historii mezilidských vztahů klienta. Pokud všichni jeho partneři nedosáhli „úrovně“ a mají za sebou řadu rozchodů, rozvodů, rozpuštěných obchodních vztahů, ve kterých se člověk vidí pouze v bílém, je to důvod k zamyšlení.
Dovolte mi uvést příklad toho, co řekl narcistický klient o svých ženách:
„Nemůžu přijít na to, jestli jsem je miloval nebo ne. Cítil jsem možná sexuální přitažlivost.
Žena mě nejprve „chytne“ svou inteligencí či jasem, nevšedností, spřízněností duší, svou péčí, ale po nějaké době o ni ztratím zájem, začnu vidět její nedostatky, při sexu mám komentáře, pak sex mezi u nás to jde úplně z kopce.ne, přitažlivost k ní mizí a já začínám novou aféru na boku. Pak se cítím stísněně ve stejné oblasti s ní a chci zůstat sám. I když se žena snaží změnit kvůli mně, tyto změny mi stále nestačí, rychle se nudím. A když zůstanu sám, přichází úzkost a pocit prázdnoty.”
Otto Kernberg ve své knize „Těžké poruchy osobnosti“ upozorňuje terapeuty na to, že již ve fázi diagnostického rozhovoru, kdy je psychoterapeut nucen vstoupit do konfrontace s narcistickým klientem, může projevit svůj vztek, odmítavý, arogantní přístup a odmítání spolupráce.
Kvůli nízké míře sebekritiky a velkým očekáváním od terapeuta člověk s narcistickou poruchou osobnosti často v terapii dlouho nevydrží. Výjimkou jsou narcisté, kteří jsou v depresi. V takových chvílích mohou připustit, že potřebují minimálně pomoc nebo podporu.
Zkušený odborník dokáže diagnostikovat narcistickou poruchu osobnosti během 2hodinového strukturovaného rozhovoru navrženého O. Kernbergem.
Terapie narcistické osobnosti spočívá především ve formování přiměřeného sebevědomí, adekvátního vnímání sebe sama i druhých.
Devalvace narcisty je spojena s potřebou udržet si vlastní sebevědomí na úkor druhých, aby se zbavil pocitu studu ze své imaginární méněcennosti, přenesl zodpovědnost za své neúspěchy na druhé – „Nejsem takový, život je takový.”
Zdá se, že devalvací se narcista ujistil, že není alespoň o nic horší než všichni ostatní, ne-li lepší.
V terapii je důležité dát narcistovi pochopení, jak být na sebe hrdý, aniž by se uchýlil k hanlivému postoji, a vyvinout toleranci k nedokonalostem jiných lidí i k nedokonalostem vlastní.
Potřeba idealizace je spojena s difúzní identitou. Narcista potřebuje sebeobjekty, aby se měl o koho opřít, koho jít příkladem, koho se přidat, aby necítil prázdnotu. A zároveň narcista zažívá strach ze závislosti na partnerovi.
Často je narcista odpojený od svých pocitů, plný různých rozporů a nechápe jeho potřeby. Úkolem psychoterapie je naučit ho rozhodovat se na základě osobního názoru, reflektovat a projevovat empatii.
Podle psychiatra P.B. Gannushkin, poruchy osobnosti mohou být při dlouhodobé (od 4 let) psychoterapii reverzibilní.
Narcistická osobnost se formuje od dětství v podmínkách, kdy dítě buď nenaplňuje očekávání rodiče (otce, matky), nebo je vychováváno jako idol rodiny a falešné já má původ v potřebě přizpůsobit se, přičemž vlastní názory a pocity odsouvá do pozadí.
Rozvoj uvědomění, náprava vztahů s druhými, utváření zralých psychických obran může výrazně usnadnit život narcistické osobnosti.
Vážení čtenáři, pokud vás toto téma zajímá, přečtěte si můj další článek „Vnitřní konflikt masochisty. Rozdíl mezi masochistickou a depresivní povahou.“ A nenechte si ujít nový článek o rozdílu mezi narcistickou a hysterickou osobností.
